Jak vznikla země. Vše o zemi a jejím vzniku

Naše domovská planeta je podle vzdálenosti třetí planetou od Slunce a zatím jediným místem ve vesmíru o kterém víme, že je obydleno živými tvory. Ačkoli je Země teprve pátou největší planetou sluneční soustavy, je jediným světem v naší sluneční soustavě, na jehož povrchu se nachází kapalná voda. Země je jen o málo větší než nedaleká Venuše. Země je největší planetou ze čtyř planet které jsou nejblíže ke Slunci. Všechny tyto planety tvořeny horninami a kovy.

Jak vznikl název Země 

Název Země je starý nejméně 1 000 let. Všechny planety kromě Země byly pojmenovány podle řeckých a římských bohů a bohyň. Název Země je však germánské slovo, které jednoduše znamená „země“.

Potenciál života na zemi

Země má velmi příznivou teplotu a směs chemických látek pro výskyt života. Především je Země jedinečná tím, že většina naší planety je pokryta tekutou vodou, protože teplota umožňuje existenci tekuté vody po delší dobu. Rozsáhlé oceány na Zemi poskytly vhodné místo pro vznik života zhruba před 3,8 miliardami let.

Některé vlastnosti naší planety, se nyní mění v důsledku pokračujících klimatických změn. Chcete-li se dozvědět více, navštivte webové stránky climate.nasa.gov.

Velikost a vzdálenosti

S poloměrem 6 371 km je Země největší z terestrických planet a celkově pátou největší planetou.

Světlo ze Slunce na Zemí dopadne přibližně za osm minut.

Z průměrné vzdálenosti 150 milionů kilometrů je Země od Slunce vzdálena přesně jednu astronomickou jednotku, protože jedna astronomická jednotka (zkráceně AU), je vzdálenost od Slunce k Zemi. Tato jednotka poskytuje snadný způsob rychlého porovnání vzdáleností planet od Slunce.

Oběžná dráha a rotace země

Země při oběhu kolem Slunce vykoná jednu otáčku za 23,9 hodiny. Jeden oběh kolem Slunce pak trvá 365,25 dne. Tato čtvrtina dne navíc představuje výzvu pro náš kalendářní systém, který počítá jeden rok jako 365 dní. Každé čtyři roky přidáváme jeden den proto aby naše roční kalendáře odpovídaly oběhu Země kolem Slunce. Tento den se nazývá přestupný den. Rok, ke kterému je přestupný den přidán, se nazývá přestupný rok.

Osa rotace Země je vůči rovině oběhu Země kolem Slunce skloněna o 23,4 stupně. Sklon osy rotace způsobuje střídání ročních období. Během určité části roku je severní polokoule nakloněna ke Slunci a jižní polokoule je nakloněna od něj. Sever je Sluncem v tuto doby intensivněji vyhřívání. Tomuto období říkáme léto. Méně přímého slunečního ohřevu způsobuje na jihu zimu. O šest měsíců později se situace obrátí. Počátkem jara a podzimu, dostávají obě polokoule od Slunce přibližně stejné množství tepla. Těmto dnům říkáme dny sluneční rovnodennosti.

Měsíce země

Země je jedinou planetou, která má jediný měsíc. Náš Měsíc je nejjasnějším a nejznámějším objektem na noční obloze. V mnoha ohledech je Měsíc zodpovědný za to, že je Země tak skvělým domovem. Stabilizuje kolísání naší planety, díky čemuž je klima po tisíce let méně proměnlivé.

Země někdy dočasně hostí obíhající asteroidy nebo velká skaliska. Ty jsou obvykle na několik měsíců nebo let uvězněny zemskou gravitací, než se vrátí na oběžnou dráhu kolem Slunce. Některé planetky se Zemí dlouho „tančí“, protože obě obíhají kolem Slunce.

Některé měsíce jsou kousky hornin, které byly zachyceny gravitací nějaké planety, ale náš Měsíc je pravděpodobně výsledkem srážky před miliardami let. Když byla Země mladou planetou, narazil do ní velký kus horniny, který vytlačil část zemského nitra. Vzniklé kusy se spojily a vytvořily náš Měsíc. S poloměrem 1 738 km je Měsíc pátým největším měsícem naší sluneční soustavy (po Ganymedu, Titanu, Callisto a Io).

Měsíc je od Země vzdálen v průměru 384 400 km. To znamená, že mezi Zemi a její Měsíc by se vešlo 30 planet velikosti Země.

Vznik země

Když se sluneční soustava zhruba před 4,5 miliardami let ustálila do svého současného uspořádání, vznikla Země, když gravitace přitáhla vířící plyn a prach a stala se třetí planetou od Slunce. Stejně jako ostatní terestrické planety má Země centrální jádro, kamenný plášť a pevnou kůru.

Naše domovská planeta Země je kamenná terestrická planeta. Má pevný a aktivní povrch s horami, údolími, kaňony, rovinami a mnoha dalšími místy. Země je zvláštní tím, že je to planeta oceánů. Voda pokrývá 70 % povrchu Země.

Zemská atmosféra je tvořena převážně dusíkem a má dostatek kyslíku, který můžeme dýchat. Atmosféra nás také chrání před přilétajícími meteoroidy, které se většinou rozpadnou dříve, než dopadnou na povrch.

Povrch

Stejně jako Mars a Venuše má Země sopky, hory a údolí. Zemská litosféra, která zahrnuje zemskou kůru (kontinentální i oceánskou) a svrchní plášť, je rozdělena na obrovské desky, které se neustále pohybují. Například severoamerická deska se pohybuje na západ přes pánev Tichého oceánu, a to zhruba stejnou rychlostí, jakou rostou naše nehty. Zemětřesení vznikají, když se desky vzájemně obrušují, najíždějí jedna na druhou, srážejí se a vytvářejí pohoří nebo se rozdělují a oddělují.

Světový oceán, který pokrývá téměř 70 % povrchu planety, má průměrnou hloubku asi 4 km a obsahuje 97 % vody na Zemi. Téměř všechny zemské sopky jsou ukryty pod těmito oceány. Havajská sopka Mauna Kea je od základny k vrcholu vyšší než Mount Everest, ale její větší část je pod vodou. Nejdelší pohoří na Zemi je také pod vodou, na dně Severního ledového a Atlantského oceánu. Je čtyřikrát delší než Andy, Skalisté hory a Himálaj dohromady.

Struktura

Země se skládá ze čtyř hlavních vrstev, počínaje vnitřním jádrem ve středu planety, které obklopuje vnější jádro, plášť a kůra.

Vnitřní jádro je pevná koule z kovů železa a niklu o poloměru asi 71 221 km. Teplota v něm dosahuje až  5 400 stupňů Celsia. Vnitřní jádro obklopuje vnější jádro. Tato vrstva je silná asi 2 300 kilometrů a je tvořena tekutým železem a niklem.

Mezi vnějším jádrem a kůrou se nachází plášť, nejsilnější vrstva. Tato horká, viskózní směs roztavených hornin je silná asi 2 900 km a má konzistenci karamelu. Nejvnější vrstva, zemská kůra, sahá na pevnině v průměru asi 30 km hluboko. Na dně oceánů je kůra tenčí a sahá asi 5 kilometrů od mořského dna k vrcholu pláště.

Atmosféra země

V blízkosti povrchu má Země atmosféru, která se skládá ze 78 % z dusíku, 21 % z kyslíku a 1 % z dalších plynů, jako je argon, oxid uhličitý a neon. Atmosféra ovlivňuje dlouhodobé zemské klima a krátkodobé místní počasí a chrání nás před většinou škodlivého záření přicházejícího ze Slunce. Chrání nás také před meteoroidy, z nichž většina shoří v atmosféře a je vidět na noční obloze jako meteor, než dopadne na povrch jako meteorit.

Magnetosféra

Rychlá rotace naší planety a roztavené nikl-železné jádro dávají vzniknout magnetickému poli, které sluneční vítr v prostoru deformuje do tvaru slzy. (Sluneční vítr je proud nabitých částic neustále vyvrhovaných ze Slunce.) Když se nabité částice slunečního větru zachytí v magnetickém poli Země, srazí se s molekulami vzduchu nad magnetickými póly naší planety. Tyto molekuly vzduchu pak začnou zářit a způsobují polární záře neboli severní a jižní světla.

Magnetické pole je to, co způsobuje, že ručičky kompasů ukazují na severní pól bez ohledu na to, na kterou stranu se otočíte. Magnetická polarita Země se však může změnit, čímž se směr magnetického pole převrátí. Geologické záznamy vědcům říkají, že k přepólování magnetického pole dochází v průměru přibližně každých 400 000 let, ale načasování je velmi nepravidelné. Pokud víme, takový magnetický zvrat nezpůsobuje žádné škody životu na Zemi a je velmi nepravděpodobné, že by k němu došlo ještě nejméně tisíc let. Ale až k němu dojde, je pravděpodobné, že ručičky kompasů budou po dobu několika staletí ukazovat různými směry, zatímco bude probíhat přepnutí. A po dokončení výměny budou všechny ukazovat na jih místo na sever.