Saturn šestá planeta od Slunce a druhá největší planeta

Saturn je šestou nejvzdálenější planetou od Slunce a druhou největší planetou naší sluneční soustavy. Je to vlastně obrovská plynná koule obsahující převážně vodík a helium. Saturn není jedinou planetou sluneční soustavy, která má prstence. Žádný z dalších planetárních prstenců však není tak velkolepý a složitý jako ten Saturnův. Navíc pak také okolo Saturnu obíhá desítka jeho měsíců.

Saturnova soustava je nekončícím zdrojem vědeckých objevů a záhad – od stříkajících proudů vody na měsíci Enceladus, až po jezera naplněna metanem na smogem zahaleném Titanu.

Název planety Saturn

Saturn, nejvzdálenější planeta od Země objevená pouhým lidským okem. Svůj název převzal již ve středověku od otce Jupitera boha zemědělství a bohatství.

Potenciál pro život

Prostředí Saturnu není příznivé pro život tak jak ho známe. Teploty, tlaky a materiály na této planetě jsou s největší pravděpodobností již příliš extrémní a nestálé na to, aby se jim pozemské organismy přizpůsobily.

Saturn je nepravděpodobným místem pro uchycení se živých organismů, což ale neplatí o některých z jejích mnoha měsíců. Na satelitech, jako je Enceladus a Titan se nacházejí vnitřní oceány, ve kterých jsou podmínky vhodné pro udržení života.

Velikost a vzdálenost

S poloměrem 58 232 km je Saturn devětkrát širší než Země. Kdyby Země byla velká jako niklák, Saturn by byl velký asi jako volejbalový míč.

Průměrná vzdálenost Saturnu od Slunce je 1,4 miliardy kilometrů což je asi 9,5 astronomických jednotek. Jedna astronomická jednotka (zkráceně AU) je vzdálenost od Slunce k Zemi. Z této vzdálenosti trvá cesta slunečního světla od Slunce k Saturnu 80 minut.

Saturn má druhý nejkratší den ve sluneční soustavě. Jeden den na Saturnu trvá pouhých 10,7 hodiny (doba, za kterou se Saturn jednou otočí neboli obtočí) a kompletní oběh kolem Slunce (rok v saturnském čase) vykoná Saturn za přibližně 29,4 pozemského roku (10 756 pozemských dní).

Jeho osa je vzhledem k rovině oběhu okolo Slunce sklání o 26,73 stupně. To znamená, že podobně jako Země i Saturn zažívá roční období.

Saturnovy měsíce

Saturn je domovem obrovského množství zajímavých a jedinečných světů. Od mlhou zahaleného povrchu Titanu po krátery posetou Phoebe – každý ze Saturnových měsíců vypráví další část příběhu obklopujícího Saturnovu soustavu. V současné době má Saturn 53 potvrzených měsíců a dalších 29 prozatímních měsíců čeká na potvrzení.

Saturn a jeho prstence

Předpokládá se, že Saturnovy prstence se skládají z úlomků komet, asteroidů nebo roztříštěných měsíců. Částice prstence se většinou skládají z drobných ledových zrnek velikosti prachu až po kusy velké jako dům. Několik částic dosahuje velikosti hory. Prstence by při pohledu z vrcholků mraků Saturnu vypadaly převážně bílé a zajímavé je, že každý prstenec obíhá kolem planety jinou rychlostí.

Saturnův systém prstenců se rozprostírá až 282 000 km od planety, přesto je vertikální výška hlavních prstenců obvykle asi 10 metrů. Prstence, pojmenované abecedně v pořadí, v jakém byly objeveny, jsou relativně blízko u sebe, s výjimkou mezery o šířce 4 700 km, nazývané Cassiniho dělení, která odděluje prstence A a B. Hlavní prstence jsou A, B a C. Slabší prstence D, E, F a G byly objeveny teprve nedávno.

Počínaje Saturnem a směrem ven se nachází prstenec D, prstenec C, prstenec B, Cassiniho divize, prstenec A, prstenec F, prstenec G a konečně prstenec E. Mnohem dále se nachází velmi slabý prstenec Phoebe na oběžné dráze Saturnova měsíce Phoebe.

Vznik Saturnu

Saturn se zformoval při vzniku zbytku sluneční soustavy asi před 4,5 miliardami let, kdy gravitace vtáhla vířící plyn a prach a vznikl tento plynný obr. Přibližně před 4 miliardami let se Saturn usadil na své současné pozici ve vnější sluneční soustavě, kde je šestou planetou od Slunce. Saturn se stejně jako Jupiter převážně skládá z vodíku a helia, což jsou stejné dvě hlavní složky tvořící Slunce.

Struktura

Je to obrovská plynná koule obsahující převážně vodík a helium. V centru Saturnu se však nachází husté jádro obsahující kovy, jako je železo a nikl, obklopené kamenným materiálem a dalšími sloučeninami, které ztuhly působením intenzivního tlaku a tepla.

Saturn je jedinou planetou v naší sluneční soustavě, jejíž průměrná hustota je menší než hustota vody. Obří plynná planeta by tedy díky svému plynném obalu mohla plavat ve vaně.

Povrch

Jako plynný obr nemá Saturn skutečný povrch. Hlouběji pod povrchem planety víří převážně plyny a kapaliny. Kosmická loď by sice na Saturnu neměla kde přistát, ale ani by jím nemohla proletět bez úhony. Extrémní tlaky a teploty v hlubinách planety by rozdrtily, roztavily a vypařily jakoukoli kosmickou loď, která by se pokusila do planety vletět.

Atmosféra

Saturn je pokryt mraky, které se jeví jako slabé pruhy, tryskové proudy a bouře. Planeta má mnoho různých odstínů žluté, hnědé a šedé barvy.

Větry v horních vrstvách atmosféry dosahují v rovníkové oblasti rychlosti  500 metrů za sekundu). Naproti tomu nejsilnější větry o síle hurikánu na Zemi dosahují maximální rychlosti asi 110 metrů za sekundu. A tlak – stejný, jaký pociťujete při potápění hluboko pod vodou – je tak silný, že stlačuje plyn na kapalinu.

Saturnův severní pól má zajímavý atmosférický rys – šestiboké tryskové proudění. Tento obrazec ve tvaru šestiúhelníku byl poprvé zaznamenán na snímcích ze sondy Voyager I a od té doby jej podrobněji pozoruje sonda Cassini. Šestiúhelník, který se rozprostírá v průměru asi 30 000 km, je zvlněný tryskový proud o rychlosti větru asi 322 km za hodinu s mohutnou rotující bouří ve středu. Nikde jinde ve sluneční soustavě se podobný meteorologický prvek nevyskytuje.

Magnetosféra

Saturnovo magnetické pole je menší než Jupiterovo, ale přesto 578krát silnější než zemské. Saturn, prstence a mnoho satelitů leží zcela uvnitř obrovské Saturnovy magnetosféry, oblasti vesmíru, v níž chování elektricky nabitých částic ovlivňuje více Saturnovo magnetické pole než sluneční vítr.

Polární záře vznikají, když nabité částice spirálovitě pronikají do atmosféry planety podél siločar magnetického pole. Na Zemi tyto nabité částice pocházejí ze slunečního větru. Sonda Cassini ukázala, že přinejmenším některé Saturnovy polární záře jsou podobné Jupiterovým a sluneční vítr je z velké části neovlivňuje. Místo toho jsou tyto polární záře způsobeny kombinací částic vyvržených ze Saturnových měsíců a rychlé rotace Saturnova magnetického pole. Tyto „nesluneční“ polární záře však zatím nejsou zcela objasněny.