Vědci se domnívají, že Jupiter má dohromady 79 měsíců, z toho 53 jich je pojmenovaných. Kolem Jupitera obíhá mnoho zajímavých měsíců, ale vědecky nejzajímavější jsou první čtyři měsíce objevené mimo Zemi.

Během svého posledního přiblížení k Jupiteru pořídila sonda NASA Juno tento unikátní časosběrný film, zachycující pohyb galileovských měsíců kolem Jupitera. Záznam filmu začal  5 dní před příletu sondy k Jupiteru a končí v okamžiku kdy se sonda vzdálila 3 miliony kilometrů od Jupitera. Nejvnitřnějším měsícem Jupitera je vulkanický Io, dalším v pořadí je ledový oceánský svět Europa, následuje mohutný Ganymedes a nakonec silně kráterovaný Callisto.

Galileiho satelity 4 měsíce jupitera

Čtyři největší měsíce planety Jupiter se nazývají podle italského astronoma Galilea Galileiho, který je poprvé pozoroval v roce 1610. Německý astronom Simon Marius tvrdil, že měsíce spatřil přibližně ve stejné době, ale svá pozorování nepublikoval, a tak se zásluhy za jejich objev připisují Galileovi. Tyto velké měsíce, pojmenované Io, Europa, Ganymedes a Callisto, jsou každý svébytným světem.

Io

Měsíc Io je vulkanicky nejaktivnějším tělesem ve sluneční soustavě. Jeho povrch pokrývá různě zbarvená síra. Tak jak se Io pohybuje po své mírně eliptické dráze, tak pak obrovská gravitace Jupiteru způsobuje „příliv a odliv“ pevného povrchu, který na Io stoupá do výšky 100 metrů a vytváří dostatek tepla pro sopečnou činnost a pro vypuzování veškeré vody. Sopky na Io jsou poháněny horkým křemičitanovým magmatem.

Europa

Povrch Europy je tvořen převážně vodním ledem a existují důkazy, že pod ním se může nacházet vodní oceán nebo ledová tříšť. Předpokládá se, že Europa má dvakrát více vody než Země. Tento měsíc zajímá astrobiology, protože se na něm může nacházet „obyvatelná zóna“. V blízkosti podzemních sopek na Zemi a na dalších extrémních místech byly nalezeny formy života, které mohou být obdobou toho, co může teoreticky existovat i na Europě.

Ganymed

Ganymed je největším měsícem ve sluneční soustavě (větší než planeta Merkur) a je jediným známým měsícem, který má vlastní vnitřně generované magnetické pole.

Callisto

Extrémně silně zvrásněný povrch Callista zobrazuje událostí z rané historie sluneční soustavy. Malý počet malých kráterů na Callistu naznačuje malý stupeň nedávné povrchové aktivity.

Struktura Jupiterových měsíců

Střed Io, Europy a Ganymeda má vrstevnatou strukturu (stejně jako Země). Io má jádro a plášť z alespoň částečně roztavených hornin, tekuté jádro je překryto kůrou z pevných hornin pokrytých sloučeninami síry. Europa i Ganymedes mají jádro, horninový obal kolem jádra, silnou vrstvu měkkého ledu a tenkou kůru z nečistého vodního ledu. V případě Europy se globální podpovrchová vrstva vody pravděpodobně nachází těsně pod ledovou kůrou. Vrstvení u Callista je méně dobře definované a zdá se, že se jedná převážně o směs ledu a hornin.

Vzájemná interakce Jupiterových měsíců

Tři z měsíců se navzájem ovlivňují zajímavým způsobem. Io se přetahuje s Ganymedem a Europou, přičemž oběžná doba Europy (doba, za kterou jednou oběhne Jupiter) je dvakrát delší než perioda Io a perioda Ganymeda je dvakrát delší než perioda Europy. Jinými slovy, pokaždé, když Ganymedes jednou oběhne Jupiter, Europa vykoná dva oběhy a Io čtyři oběhy. Všechny měsíce si při oběhu zachovávají stejnou polohu vůči Jupiteru, což znamená, že každý měsíc se při každém oběhu kolem Jupiteru jednou otočí kolem své osy. Z povrchu jupiteru tedy vidíte vždy stejnou tvář jeho měsíců stejně jako je to v případě našeho Měsice.

Výzkum Kotlina Callisto

Sondy Pioneer 10 a 11 v letech 1973 až 1974 a Voyager 1 a Voyager 2 v roce 1979 pořídily při svých průletech soustavou Jupitera pozoruhodné barevné snímky. V letech 1995 až 2003 prováděla sonda Galileo pozorování z opakovaných eliptických obletů kolem Jupiteru, při nichž prolétla až 261 km nad povrchem galileovských měsíců. Výsledkem těchto těsných přiblížení byly snímky vybraných částí povrchu s dosud nevídanými detaily.

Detailní snímky částí povrchu Europy pořízené sondou Galileo ukazují místa, kde se led rozpadl a oddělil a kde mohla kapalina přicházet zespodu a hladce zmrznout na povrchu. Nízký počet kráterů na Europě vede vědce k domněnce, že podpovrchový oceán byl přítomen v nedávné geologické historii a možná existuje i dnes. Předpokládá se, že teplo potřebné k roztavení ledu na místě tak vzdáleném od Slunce pochází z nitra Europy a je výsledkem především stejného typu slapových sil, které pohánějí sopky na planetě Io.

Další významnou misí, která bude zkoumat Jupiterovy měsíce, je sonda NASA Europa Clipper. Clipper provede podrobný průzkum Jupiterova měsíce Europa, aby zjistil, zda by se na tomto ledovém měsíci mohly nacházet podmínky vhodné pro život.