Sirius nejjasnější hvězda souhvězdí velkého psa

Velký pes, čtyřicáté třetí největší souhvězdí. Poprvé jej katalogizoval Ptolemaios ve druhém století našeho letopočtu. Obsahuje několik objektů hluboké oblohy, včetně jednoho z Messierova katalogu, otevřené hvězdokupy M41. Nejjasnější hvězda souhvězdí, Sírius (α Cma), je zároveň nejjasnější hvězdou noční oblohy.

Sirius

Sírius (α Cma), Psí hvězda, nejjasnější (-1,42 magnitudy) hvězda na obloze a pátá nejbližší ke Slunci, je od nás vzdálená 8,6 světelného roku. Jedná se o dvojhvězdu, jejíž složky nelze pouhým okem rozlišit. Sírius A je dvakrát těžší než naše Slunce a pětadvacetkrát jasnější než ono, zatímco Sírius B, vzdálený od svého souputníka 8,1 až 31,5 astronomické jednotky, má téměř stejnou hmotnost jako Slunce, což z něj činí jednoho z nejhmotnějších známých bílých trpaslíků. Stáří systému se pohybuje mezi 200 a 300 miliony let. Její jméno pochází z řeckého slova, které znamená „zářící“, „hořící“ – hvězda se na obloze objevovala během nejteplejších letních dnů, tzv. psích dnů, a byla považována za příčinu strašných veder. Ve starém Egyptě měl Sírius o něco lepší pověst – jeho výskyt na obloze ohlašoval záplavy Nilu, na nichž záviselo zemědělství.

Zajimavosti

Kromě hvězd uvnitř Velkého psa lze pozorovat i objekty hluboké oblohy, včetně otevřené hvězdokupy M41 nebo srážejících se spirálních galaxií NGC 2207 a IC 2163, které v roce 1835 objevil John Herschel. V prvním případě byly v posledních desetiletích pozorovány tři supernovy (SN 1975A, SN 1999ec, SN 2003H). V souhvězdí se nachází také emisní mlhovina NGC 2359, známá také jako Kachní mlhovina nebo Thorova přilba, vzdálená 15 000 světelných let. V jejím středu se nachází Wolfova-Rayetova hvězda, velmi velká a velmi horká hvězda, která pravděpodobně brzy ukončí svůj život jako supernova.